draw me a unicorn

Vegetíme na chalupě. A včera nám bazén nestačil, tak jsme jeli jsme na Ústupky. Tam se jede dlouho. Ani jsem to nečekala, protože mi vždycky cesta uteče. Ale tentokrát jsem ji celou vnímala od začátku až do konce. Je to docela štreka a abych pravdu řekla, nechtěla bych tu štreku jít pěšky. Ono bylo totiž včera 40°C a tomu jsem moc nerozuměla, protože vždycky když přijedu na chalupu, počasí si řekne, že už toho tepla bylo dost a že to holt se mnou odnese celá vesnice. Teď chudinka vesnice odnáší velké sucho.

Když jsme dorazili, zjistila jsem, že je to sucho opravdu veliké (až zas poteče málo vody, už se nebudu divit). Tam, kde vloni byla voda, jsme se procházeli jakoby nic a já přemýšlela, že by letos mělo být snazší přeplavat na druhou stranu. Do vody jsme vlezli, ale plavba na druhou stranu se nekonala, protože nám připadala studená.

A pozor na ně!

Nejsou to sumci, nejsou to řasy, nejsou to kapři ani utopenci. Jsou to kameny na dně, na které je potřeba si dávat pozor, hrozí totiž nebezpečí ukopnutí palce.

Tady Vorel, tady Vorel Kačenka jde celou cestu v bačkůrkách, přepínám. 

Jak jsme tak rychle skákali do auta, ani mi nedošlo, že jsem zůstala v cuklích. Pak docela hezky doplňovaly ten overal.

A když pan Vojtěch v hospodě říkal, že voda v přehradě je jako kafe, tak mám pocit, že myslel frappé.