Mělo pršet, napršelo a než jsem stihla vyjít ven, tak taky
uschlo a já jsem si myslela, že mám po ptákách se zkoušením gumáků. Šli jsme se
projít k řece, což
znamenalo, že se můj plán neruší a že se gumáky ozkušovat budou. Po kotníky to
fungovalo i výš to fungovalo, ale kdybych šla do vody až po kolena, byla bych
mokrá, protože ty holínky až ke kolenům nesahají. Abych se přiznala, zase jsem
natrhala nějaké bylinky, nacpala je do kapes a pak jsem sledovala moji maminku,
stojíc na mostě, kouzelně rozhazujíc medové cereálie, co si na cestu nacpala do
kapes, abychom měli něco na zub. Nakonec jsme na zub nic neměli, protože je z mostu naházela rovnou
do řeky, ale pro nás byla zábava je lovit z vody, takže nikomu nevadilo, že
jsme je všechny nesnědli (navíc nám jich doma spoustu zbylo). Já se najedla po cestě, neboť jsme potkali keříky malin i ostružin.
P.S. Když si cpete do kapes medové cereálie, neměli byste
mít kožíškové kapsy. Kožíškové kapsy se na ně vůbec nehodí.
Žádné komentáře:
Okomentovat